Podzimní vandr po Zlaté stezce: Cesta za solí, historií a barevnou Šumavou (Prachatice – České Žleby)
15.12.2025 18:31 • Pes v batohu
Když se řekne Šumava, většina lidí si představí Modravu, Kvildu nebo davy u pramenů Vltavy. My jsme ale tentokrát hledali něco jiného. Chtěli jsme klid, barvy podzimu a trasu, která má příběh. Vyrazili jsme po stopách středověkých soumarů, po Zlaté solné stezce.
Tato historická trasa, kudy se po staletí vozila sůl z Pasova do Čech, je dnes nádhernou turistickou hřebenovkou. A to nejlepší? Je to trasa, kterou s vámi váš pes zvládne levou zadní (i když my jsme tentokrát vyrazili v „lidské sestavě“, je to pro psy naprosto bezpečný terén). Pokud hledáte tip na podzimní vandr, kde nepotkáte davy, tady je náš itinerář.
Trocha historie: Proč se trmácet po "Zlaté"?
Než nazujete pohorky, je dobré vědět, po čem vlastně šlapete. Zlatá stezka nebyla jen tak ledajaká pěšina. Byla to středověká dálnice! Už od 11. století tudy proudilo zboží mezi Čechami a Podunajím. České země měly zoufalý nedostatek soli, která byla tehdy jediným konzervantem potravin. A tak se sůl z Alp vozila po řekách do Pasova a odtud na hřbetech koní přes šumavské hvozdy k nám.
- Název „Zlatá“ získala stezka až v 16. století. Bylo to díky neuvěřitelným ziskům, které obchod přinášel.
- Zpátky do Bavorska se vozilo obilí, chmel, kůže, máslo, med a proslulá prachatická pálenka.
- Dopravu zajišťovali soumaři (většinou sedláci), kteří se svými koňmi chodili v karavanách a často měli i ozbrojený doprovod kvůli lapkům.
Co sbalit psovi do batohu (nebo do toho vašeho)
Na Zlaté stezce jdete "na těžko", takže platí: brát jen to nejnutnější, ale nic nepodcenit. Tohle se nám vždycky osvědčilo:
- Jídlo a voda: Odměřené krmivo na každý den + rezerva. Skládací miska je nutnost. Na trase jsou potoky, ale vždy mějte železnou zásobu vody pro psa v lahvi.
- Postroj a vodítko: Pohodlný postroj, který nikde nedře (pes v něm půjde desítky km). Ideální je vodítko s amortizérem a bederní pás pro vás, ať máte volné ruce.
- Lékárnička: Naprostý základ. Obvaz, dezinfekce (Betadine), pinzeta na klíšťata, botičky pro případ poranění tlapky (na kamenitých cestách se hodí), léky na alergii (pokud pes trpí).
- Spaní: Lehká skladná deka nebo karimatka pro psa (izolace od země je důležitá, zvlášť na podzim). Pokud spíte ve stanu, oceníte ji dvojnásob.
- Drobnosti: Náhradní sáčky na exkrementy, známka na obojku s aktuálním telefonním číslem, ručník na otření tlapek před vstupem do ubytování/stanu.
Den 1: Prachatice – Volary (cca 17 km)
Start: Prachatice, historické jádro (u Horní brány).
Trasa: Žlutá turistická značka (kopíruje původní stezku).
Startovali jsme v Prachaticích, městě, které díky soli neskutečně zbohatlo, dodnes je to vidět na nádherných renesančních domech se sgrafity. Cesta stoupá z kotliny pod Libínem směrem na Perlovice a Albrechtovice. První den je poctivý výšlap, čeká vás asi 17 km. Terén je ale pro psa ideální – jde se starými úvozy, lesními cestami a přes louky, žádný rozpálený asfalt.
Cestou minete zříceninu hradu Hus, který kdysi stezku chránil, a pokračujete přes Blažejovice až do Volar.
Tip na ubytování ve Volarech
V cíli první etapy jsme se ubytovali v legendráním Hotelu Bobík. Zjistili jsme, že pod tímto názvem už nefunguje, dnes je to Hotel Schreiner. Naštěstí se změnilo jen jméno a majitel, ale pohostinnost zůstala. Pejsci jsou tu vítáni, takže strategické místo na přespání zůstává.
Den 2: Volary – České Žleby (cca 12 km)
Druhá etapa je kratší, pohodovější a vede podél vody. Z Volar pokračujete k Soumarskému mostu. To je místo s úžasnou atmosférou. Kdysi se tady karavany brodily přes Vltavu. Dnes je to krásná zastávka, kde se pes může smočit (pokud zrovna nemrzne) a vy si odpočinete u řeky.
Cíl je v Českých Žlebech (německy Böhmisch Röhren). I tohle bývala důležitá soumarská zastávka – místo prvního odpočinku na české straně po náročném výstupu z Pasova.
Kde spát a jíst?
Ubytovali jsme se v Ubytovně NP Šumava (bývalá škola). Je to jednoduché, čisté turistické ubytování, kde nás s úsměvem ubytovali. Pokud ale hledáte větší komfort a gastronomický zážitek, hned vedle je Hotel Florián České Žleby.
Náš gastrotip: I když spíte v ubytovně, na jídlo zajděte do hotelu. Vaří tam výborně (snídaně i večeře) a pes může s vámi do restaurace.
Den 3: Za výhledy na Stožec
Poslední den jsme využili k průzkumu okolí. Z Českých Žlebů je to jen kousek (cca 5 km) do Stožce. Určitě nevynechejte výšlap na Stožeckou skálu. Je tam krásná dřevěná kaple a výhledy, které za to stoupání stojí. Ze Stožce se pak můžete, jako my, pohodlně vrátit vlakem ("šumavskou lokálkou") zpět do Volar nebo dál směrem na Budějovice/Prahu.
Praktické rady pro pejskaře na Zlaté stezce
- Doprava: Do Prachatic jezdí přímé autobusy z Prahy. Zpátky ze Stožce nebo Volar jede pohodlný vlak (pes potřebuje náhubek).
- Voda: Na trase je dost potoků a studánek, ale vlastní lahev je jistota.
- Kdy vyrazit: My jsme šli na konci října (25.–29. 10.) a bylo to magické. Barevné listí, ranní mlhy a nikde ani noha.
- Terén: Vhodné i pro aktivnější psy, není to technicky náročné, jen kilometry v nohách.
Cesta za zlatem a solí
Tento podzimní přechod nás nadchl. Kombinace barevného listí, historie (všude jsou naučné tabule o soumarech) a klidu je přesně to, co v říjnu na horách hledáme. Ať už půjdete "na těžko" s batohem, nebo si to rozdělíte na jednodenní výlety, Zlatá stezka vás nezklame.
